Je pár věcí, které mám na srdci a vždycky, když se objeví, tak to se mnou hodně pohne. O co se jedná? O chování především žen a taky mužů. V poslední době si všímám určitých způsobů, kterými se slečny, děvčata, ženy prezentují na veřejnosti. To, jak prodávají své tělo, svou ženskost, která je velice křehká a zranitelná mě až zaráží. Ženy, nevážíme si samy sebe… je to smutné, ale je to tak. A já se ptám, „proč“? Vždyť my jsme VŠECHNY krásná, něžná stvoření, které mají svou důstojnost své poslání a svou roli….a ta je nenahraditelná. Proč tedy máte zapotřebí nabízet svou zranitelnost a svou ženskost tak lacino na prodej?

A co teprve flirt s opačným pohlavím. Tyhle nevinné žertíky odstupem času vnímám jiným způsobem a přijde mi to…no prostě ponižující. To musím vyrukovat zrovna tady s tím, abych se dané osobě zalíbila? Musím si vzít tu nejkratší minisukni, obrovský výstřih k tomu, abych zaujala, to musím dávat takto lacině své tělo na prodej? Neznamená to, že musím jít do společnosti zahalená od hlavy až k patě, ale….extrémní případy nejsou dobré jak v jednom, tak v druhém případě. To nemám ve svém „zásobníku“ něco jiného čím můžu zaujmout?

Ženy, nenabízejte se takto mužům, mějte na mysli to, že pokud mu podáte jeden prst….vezme celou ruku a taky to, že i on je citlivý a pokud si z něj jen tak vystřelíte a třeba se tím i dobře bavíte, můžete se ho dotknout.

Tohle všechno co tady píšu je o svědomí, o důstojnosti lidské osoby, úcty k druhým lidem a taky o tom, že si uvědomuju, kdo jsem a jakou mám hodnotu a cenu. Není zapotřebí tohle všechno znehodnocovat, zneužívat, naopak je potřeba je vyzdvihovat a upevňovat, protože tohle tomuto světu, ženám a mužům chybí.