Na internetovém portálu novinky.cz se nedávno objevil článek týkající se nesezdaného soužití (http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/293368-spolecne-souziti-pred-svatbou-parum-prilis-neprospiva.html), po jeho přečtení jsem se nestačila divit, že zrovna tady se píše o něčem, pro mě tak podstatném… Ovšem názory na něj se liší….k mému už menšímu udivení. Byly doby, kdy jsem si říkala, že o nic přeci nejde. Nesezdané soužití je přeci něco, co vztah posilní a posune ve vzájemném poznávání. Dokonce jedna osoba žijící v manželství mi řekla, že by před svatbou jednala jinak.  A já si pak říkala: „ Jo tak když to říká ona…asi na tom něco bude, říct to kdokoliv jiný, ale ona…hmmm“. Přemýšlela jsem nad tím, proč tak prudce změnila názor. Pochází z katolické rodiny, vdávala se z lásky…jenže přišla jedna krize, druhá, začaly se objevovat stránky druhé osoby, které byly předtím téměř skryty, přišla nejistota a strach před tím, co bude. A takových manželských párů by se našlo dosti. Pak když to člověk vidí, tak odpověď je téměř jasná.

Kdybych se nepohybovala a nevyrůstala v takovém prostředí, ve kterém jsem, asi bych jednala stejně. Velký základ tvoří rodina, kamarádi a pak taky škola. Mimo jiné taky upevnila pohled na nesezdané soužití.

Doba, která nám nabízí spoustu lákadel, zážitků a vrhání se do všeho po hlavě a hlavně bezhlavě je dobou, které není jednoduché odolat. Proč bych nemohla žít s někým před manželstvím, já ho přeci chci poznat dokonale, jak se chová v soukromí, jestli bude vůbec v domácnosti něco dělat a nebudu na vše sama, jestli bych s ní vůbec dokázala řešit takové ty běžné konflikty, problémy….atd. atd. Taky to vidíte….“já, já a zase já“….Chci poznat jestli já to s Tebou všechno zvládnu před svatbou a když ne, tak Tě nechám být. Co to je?? Proč myslím jen na sebe, proč vůbec takhle smýšlím? Chci poznat jestli mi ta osoba sedne a když né, tak ji jednoduše odkopnu? Bojím se závazků v manželství, dělám si život jednoduchý?

Tohle já teda nechci…nechtěla bych někoho, kdo takhle se mnou smýšlí, a položte si každý otázku, jestli vy, byste tohle přijali a vzali za své. Pokud mi ta osoba za to stojí, tak mi přeci nedělá problém si pro ni najít čas, poznávat jí po všech stránkách, dozvídat se jak se chová v krizových situacích, mám na to spoustu času, není kam spěchat. A taky pokud naše vzájemná důvěra roste, tak ji třeba postupem času sdělím i to, co je pro mě opravdu velký problém a v manželství se to může jevit jako něco, co nám bude dělat potíže. Proč si nepočkat na ty naše první společné Vánoce, kdy budeme manželé, proč tohle všechno předbíhat a mít na mysli, že tohle můžou být pro mě ty poslední společné chvíle. Ale hlavně je důležité ukázat světu, že tohle je pro mě zásada, které já si vážím a která má pro mě velkou cenu, nejen ve společném příjmení. Je to především svátost, kdy dva se sjednotí v Kristu, je to něco nesmírně cenného. Svatba není jen vyhození peněz, je to požehnání, dovršení toho, co předcházelo stvořením Evy, protože Bůh věděl, že není dobré, aby byl člověk sám….a proto Stvořil jemu rovnou osobu….Je to on, kdo tomu všemu dal počátek.  Copak Adam s Evou si v Ráji žili jen tak nesezdaně? Nemůžeme si hrát na „manželé“ a přitom před prvním problémem, který nastane utéct. Pokud se před Bohem jednou za něco zavážu, tak to platí….v dobrém i ve zlém, i když třeba nastanou chvíle, kdy nebudu znát východisko. V manželství nejsem jen já…jsi tam i ty a já s Tebou chci být, nic s Tebou nezkouším, beru Tě takového, jaký jsi….se vším.

Třeba to jsou slova, která mi jednou budou dělat problém, vím já…? Ví jen ten nahoře. Ale on taky ví, že mě v tom nenechá samotnou ať už je to jakákoliv cesta, protože chce pro mě to nejlepší tak proč máme obavy, strach? Nechme si čas na poznávání druhé osoby, neokrádejme se o něco, co patří jen do svátosti manželství, nemysleme ve vztahu jen na sebe a hlavně ukažme ostatním, že jsme lidé, kterým stojí za to v dnešní době čelit různým nástrahám a pokušením.