Včerejší přednáška po studentské mši od o. Jana Balíka na téma Teologie těla, tajemství svátosti manželství mě opravdu zaujala a ani dnes mě nenechala chladnout. Nehledě na to, že jsem se dozvěděla spoustu zajímavých a důležitých věcí, které je dobré vědět, když spolu chtějí snoubenci vstoupit do manželství, tak je pár věcí, s kterými jsem nesouhlasila….a myslím si, že jsem nebyla sama.

Hodně se tam včera řešilo, jak to teda je, když je pár, z něj jedna osoba je věřící a druhá ne. Jaké tam jsou podmínky při uzavření sňatku. O tom, že dotyční musí mít povolení od biskupa a vyřídit si tzv. dispenc jsem věděla. Ale už o něco méně jsem věděla o tom, že pokud ta nevěřící osoba nepřijala svátost křtu, tak to není svátostné manželství. Je to v podstatě logické. Takže dotyčný pár se ochuzuje o všechny věci v případě svátostného manželství. I to, že pokud nevěřící osoba nemá žádný vztah k víře, tak v manželství chybí zásadní věc, jako je modlitba. Manželství jakožto svátost je výjimečná tím, že ji prožívají dvě osoby. Na všechny ostatní je člověk „sám“, ale na tady tuhle jsou v podstatě dva v jednom těle. „Kde jsou dva, nebo tři shromáždění ve jménu mém, tam jsem já mezi nimi“ (Mt 18,20). Jednak z toho důvodu je důležité, se v manželství společně modlit a taky z důvodu jednoty muže a ženy. Protože Bůh povolal muže a ženu, aby byli navzájem jeden pro druhého a nebyli už dva, ale jeden" (Mt 19,6) Využívali všeho, co jim tato svátost nabízí. Tedy i společné modlitby, protože pokud chybí jeden, tak už to není jedno tělo, není to kompletní. Je fajn to pochopit úplně ve své podstatě a já jsem ráda, že v tomhle jsou pro mě mí rodiče vzory, protože u nich ta společná modlitba je a jejich společné prosby byly né jednou vyslyšeny.

S čím jsem ale tak trochu nesouhlasila a co mě zpětně mrzí, že jsem se na to nezeptala (obvykle člověku dojdou některé dotazy až po přednášce, jak to tak bývá…;-))

Jedna slečna vyslovila otázku, zda může žena přijímat eucharistii, když užívá antikoncepci. Bylo to vysvětleno (v mém jednouchém podání), že pokud to dotyčná dělá vědomě a dobrovolně, tedy splňuje podmínky hříchů, tak je to špatné a porušuje 5. přikázání nezabiješ….tedy vědomě brání početí. A zároveň se dopouští svatokrádežného přijímání eucharistie. Opačné to je v případě, kdy má žena předepsanou antikoncepci např. kvůli zdravotním problémům, tedy bere ji nedobrovolně. Tohle si myslím, že spousta žen netuší, čeho se vlastně dopouští a hlavně kněží o tom nemluví!

Potom začal otec Balík vysvětlovat, že existuje metoda PPR, která je srovnatelná s antikoncepcí a je spolehlivá. Já bych se zastavila u té spolehlivosti. Sice jsem tuto metodu zatím nějak neřešila, nemám k tomu prozatím ani důvod. Možná, že to nechápu správně, ale bavila jsem se o tom s jednou kamarádkou, která se v téhle metodě vyzná víc, než já. A řešily jsme problém nepravidelnosti menstruačního cyklu. Je sice pěkné sledovat plodné a neplodné dny, ale jak si žena v této metodě můžu být jistá, když třeba má ten cyklus nepravidelný a má s tím problémy, tudíž to nemůžu dobře odhadnout a celá metoda je v takovém případě „nanic“. Žena musí být při jejím používání klidná, nesmí být stresovaná, musí mít pravidelný rytmus, aby se nic nepokazilo a tento fakt mi to přeci všechno naruší. A pokud někdo má takový problém, tak se mu doporučí si s tím zajít ke gynekoložce a ta ji dá většinou co, antikoncepci na upravení menstruačního cyklu, protože nějaké bylinky, nebo něco podobného většinou nezabírá. Možná se mýlím, třeba existuje způsob na to, jak se vypořádat v této metodě s tímhle problémem. Ale kdyby né, tak zbývá pouze sexuální zdrženlivost, protože bych antikoncepci z křesťanského pohledu používat neměla, kondom taky ne,  přerušovaný sex….jak by smet. Já osobně to zatím řešit nemusím, ale pokud je některá žena v situaci, kdy hned po svatbě nebudu chtít mít z mnoha důvodu děti a metodu PPR nebudu moct používat, antikoncepci taky né apod. tak jak to řešit?

Další věc,  která mě zarazila a s kterou nesouhlasím se týká přespávání v době chození u jednoho z partnerů (nemluvě o problému nesezdané soužití). Na tento dotaz byla jasná odpověď. NE, prostě přespávat by se nemělo, protože je to riziko, že bude někdo z těch dvou pokoušen apod. Chápu to, sama dobře vím, jaké to je pokušení, nebo si na to aspoň dobře vzpomínám. Ale přeci, když třeba dotyčný bydlí 60 km daleko, tak já pojedu domů jen proto, abych ho nebo sebe nááhodou nepokoušela, to mi přijde krapet přehnané! Vím, že takové páry existují, ale snad mají určené nějaké hranice, přes které nejdou a ví, co si smí dovolit a co už je na opak moc.

Na včerejší přednášce se taky zmínil otec Balík, že bylo špatně vyřešeno spaní v Madridu, kdy sice byli rozděleni kluci a holky zvlášť, ale pořád tady bylo to riziko….ano chápu a taky vím, že spoustu věřících neuvažují stejným způsobem. Ale jaký jiný způsob pak vymyslet než to, že spí kluci a holky odděleně, ale pořád to je jedna budova? Dalo by se to vyřešit tak, že by kluci spali v jedné škole a holky v druhé, ale to už bych si pak připadala, jako v klášteře. To samé vidím v tom chození, když u toho dotyčného, nebo dotyčné přespím tak v čem je problém, když on spí v jiné místnosti a ona v druhé?

Asi by těch postřehů z včerejší opravdu zajímavé přednášky bylo mnohem víc , ale tohle jsou takové zásadní poznatky, které mě zpětně napadly, když jsem nad tím přemýšlela, tak snad jsem vše pochopila správně. :-)