Za poslední půl rok se stalo tolik věcí, že bych to nespočítala na prstech jedné ruky, všechno to uteklo tak rychle. Ať už to bylo celosvětové setkání mládeže v Madridu, přechod na nový obor, neustále rozhodování nad něčím, co pro mě mělo velkou hodnotu a já nevěděla, jestli je dané rozhodnutí správné. Velmi se mě dotklo biřmování mé mladší sestry. Z počátku, kdy sestra chodila na přípravy, jsem to tak nějak nevnímala, brala jsem to, jako další svátost v pořadí. Během přípravy se událo pár věcí v jejím životě, které musela znova a znova řešit a nevěděla, jak z dané situace ven. Tuším, že to bylo dva dny před samotným biřmováním, kdy jsem se večer se sestrou bavila a ona mi řekla, že na tuhle svátost není připravená, že ji nemůže přijmout, a má za to, že má na ni ještě čas. Jak jsem tak dělala při rozhovoru další věci a vnímala svou sestru tak na půl, tak jsem okamžitě všeho nechala a vykulila jsem na ni oči. Má první reakce byla:“ A to mi říkáš teď, dva dny před biřmováním??“ Byla jsem z toho tak trochu vedle. Prvně začalo sáhodlouhé vysvětlování z mé stránky, že už máme pozvanou rodinu, křesníka, který kvůli tomu zrušil pozvanou rodinu k němu domů, protože slavili krmáš a že už to přeci nejde. „Vždyť si chodila na přípravy, mohla ses otce Mirka zeptat na spoustu věcí, pokud ti něco nebylo jasné…?!“ Sestra na mě jen koukala tím svým lítostným pohledem a nevěděla, co má říct….chvíle ticha a pak jsem řekla: „Ale zase na druhou stranu, pokud opravdu víš, že máš na tuhle svátost ještě čas a nejsi na ni připravená, tak bude asi lepší, když zavoláš otci Mirkovi, ale nech si to ještě projít hlavou, je to velké rozhodnutí.“ Sestra kývla a dodala, ať to neříkám našim….

Nakonec se rozhodla, že svátost biřmování příjme, už jsme ani neměly čas to zpětně nějak probírat, protože já den před biřmováním nebyla doma a přijela jsem až pozdě večer. Druhý den bylo biřmování a já netušila, jestli si to sestra v sobě nějak vyřešila. V kostele jsem to prožívala všechno mnohem víc, než při svém biřmování, ona sama se mě pak doma zeptala, jak jsem to prožila. Trochu mě tahle otázka zarazila, protože ona se takhle nikdy neptá. Tak jsem jí řekla, že docela silně a že bych zpětně ocenila, kdybych se mohla v 15, kdy jsem byla biřmována rozhodnout přijmout tuto svátost v pozdějším věku, protože tenkrát jsem to brala jinak. Ona mi řekla, že to docela silně prožívala, až to bylo zvláštní. A že ten okamžik, kdy na ni biskup a její kmotr položil ruku byl hodně silný, až ji vhrkly slzy do očí. Říkala mi to tak nějak zvláštním způsobem, který jsem u ní doposud neznala a překvapilo mě to. Moje mladší sestra totiž na sobě hodně věcí nedá znát a hodně svých emocí prožívá pouze sama vnitřně, ale tenkrát na ni bylo vidět, že to bylo pro ni opravdu hodně silné.

Den po biřmování… to byl den, který bych nikdy znova nechtěla zažít. Udály se věci, na které jen tak nezapomenu. Nic jsem nechápala a připadala jsem si, jako v nějakém filmu. Prosila jsem Boha, ať to tak nenechá, nechápala jsem, proč se to děje….den po biřmování. Snažila jsem se to nějak pochopit…. nechápala jsem.  Pak začala škola, byl to týden po tom, co se to událo, vše bylo ještě čerstvé a já nechtěla odjet se sestrou Maruš do Olomouce …musela jsem. Ze začátku týdne se mi to vše promítalo v hlavě a má nálada byla na bodu mrazu, na nic jsem se nemohla soustředit. Poté co přibývaly školní povinnosti, nové startování Biblického impulzu, neustále optimisticky naladěná kamarádka, brigáda a další věci....tak jsem přišla na jiné myšlenky. Nakonec jsem v Olomouci zůstala delší dobu, než jsem chtěla, protože jsem onemocněla a raději jsem zůstala tady, abych nepřidělávala rodičům starosti. Uplynuly 3 týdny a „vše“ se nějak vyřešilo. Skoro vše, pořád tam je něco, nejistota, obavy. Když se na tu situaci dívám zpětně, tak si uvědomuji, že jsem pochopila pár důležitých věcí, které by byly možná ještě horší, kdyby se nestalo to, co se stalo. A taky jsem si uvědomila, že je důležité ve všech situacích, které nastanou plně důvěřovat Bohu… i když to člověk nechápe, i když se začne vztekat, proč zrovna my, to se nedá změnit? Bůh ví proč a všechno má mnohem větší podstatu, než se zdá a já tomu věřím.