Dnes jsem na signálech narazila na blog, který mi připomněl mou situaci akorát v obrácené verzi. Ona se nedostala na vysokou a nevěděla,  jak to bude dál, zda najde práci…Bůh do jejího života zasáhl a  nemožné v dnešním světě se stalo skutečným a ona práci sehnala. Já jsem na tom opačně, na navazující Mgr. jsem se dostala. Ze tří podaných přihlášek mi vyšla pouze jedna…teologická. Opět teologická, když si vzpomenu na bakalářské studium, tak to vypadalo úplně stejně.  Vyšla jen ta teologická.  A já se nad tím občas pozastavím a přemýšlím nad tím, proč zrovna tahle škola, co mi má dát víc, než to, že mě připraví na budoucí povolání? Má mi pomoct obnovit některé šrámy, které se vyskytly v mé víře, když člověk občas klopýtne a nemá sílu vstát a bojovat dál??

Když shrnu tři roky na teologické fakultě….našla jsem opravdové přátelství na celý život a jsem za to Bohu vděčná, byly krušné chvíle, ale převažují ty dobré.  Člověk si řekne tři roky, to je dlouhá doba, opak uteklo to, jako voda. Občas jsem si připadala, jako fanatik, občas jako ryba ve vodě. Pamatuji si, že mě mile překvapilo, když  místo prezidenta, v každé učebně visel obraz papeže Benedikta XVI. To jsem si v duchu řekla, konečně se můžu dívat na někoho mému srdci milejší.... v každé učebně kříž.  Byly doby, kdy jsem měla na celé to prostředí vztek, kdy jsem si v „normálním světě“ připadala hloupě, doslova jako exot. Když jsem se dostala na ubytování Leopoldinum (přistavená část kněžského semináře), kde jsou samé holky a člověk si zde občas připadal, jako v klášteře, bylo toho na mě moc. Říkala jsem si Bože, není tohle až příliž. Když jsem se poprvé podívala z okna Leopoldina, viděla jsem přímo na teologickou fakultu. Tohle byla poslední třešinka na dortě, padla na mě tíseň. Připadala jsem si, jako v nějakém uzavřeném světě. Teologická, občas výuka řadové sestry, z teologické na Leopoldinum, podívám se z okna a opět vidím na teologickou, studentská opět kostel, věřící prostředí….na ubytování samé holky, jejichž víra je třikrát větší, než ta má (aspoň si tak připadám). Kdo jiný by za to dal cokoliv, být praktický celý den s Pánem a já se tomu vyhýbala, viděla jsem, že dnešní svět je jiný a že já jsem jiná…???....

Tohle je ta stránka, kterou já viděla, jako "přítěž", přitom to byl dar, který každý nemá…člověk si to uvědomí, až tehdy, kdy se opravdu dostane do reality a vidí ten zkažený svět. Kdy lidé neřeší, to co řeším já. Zrovna včera se jedna paní v práci vyjádřila k těhotenství jedné mladé dívky: „Je blbá, proč si to nenechá vzít?“….je toho spoustu, co mi běží v mysli a s čím bych se chtěla podělit.

Nevím, co ode mě Bůh žádá. Občas mi některé nevysvětlitelné věci nejdou do hlavy  a jedno se stále učím. Přijímat boží vůli s klidem v duši. Vždyť on nedopustí, abych byla zkoušena víc, než unesu…on na mě dohlédne. S ním se nemusím ničeho bát. Tohle mě vždy zahřeje na srdci a já si řeknu, má to tak být, tak to tak bude.

Neboj se člověče, životem svým netrap se.  Neboť všude kam tě pošlu tam půjdeš…